Proč kandiduji do Senátu?

Poznám špatné zákony, a že líp už bylo, na obranu svobody musíme mít sílu.
JUDr. MgA. Michal Šalomoun, Ph.D.

Aby se neměnila Ústava

Edmund Burke: Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nic nedělali.

Důvodů proč kandiduji do Senátu je více, tím zásadním, je ale to, aby se neměnila ústava.

Senát je důležitou pojistkou k tomu, aby si vítěz voleb do Poslanecké sněmovny nemohl dělat, co chce. Aby se úřady, do kterých si vítěz voleb dosadí své místodržící, nestaly postrachem a nástrojem k likvidaci odpůrců. Časté finanční kontroly kritiků nově instalovaných papalášů včetně jejich ekonomické likvidace formou tzv. zajišťovacích příkazů finanční správou jsou dostatečným důkazem toho, že už se tak děje. Těmto praktikám je třeba se postavit a nejenom jim. Je třeba se postavit proti jakémukoli zneužívání moci.

Historie nás učí, že o život, svobodu a majetek se přichází především tím, že to zákon umožňuje. Právě přijímání zákonů na míru vládnoucím papalášům a jejich kamarádíčkům nemusí znamenat jenom ekonomickou výpomoc. Když tato taktika v naší politické kultuře v devadesátých letech zakořenila, šlo jenom o to, že si někdo pomůže k nějakému majetku. Ještě nešlo o to, že by tento majetek byl předtím kvůli takovému obohacení ukradnut někomu jinému. Tato přilepšovací taktika dodnes vymýcena nebyla. Mnoha politikům vyhovuje, a proto je stále udržována při životě. Pokud by totiž tradiční strany hodlaly s těmito praktikami zatočit, asi by se jim to za bezmála 30 let povedlo.

V rámci přijímání špatných zákonů nemusí jít jenom o to, že si někdo ze státní kasy poněkud pomůže, ale stejným mechanismem lze docílit toho, aby si někdo pomohl právě na Váš účet, což by se dalo i očekávat, protože ze státního už toho dost zmizelo. Praktiky totalitních států jsou v tomto ohledu dostatečně známé a poučné. Zpravidla se totiž nelze spokojit pouze s tím, že stát někomu majetek ukradne (znárodní nebo rozhodne o propadnutí majetku jako trestu za něco nesmyslného), ale aby tento chudák nedělal potíže, je nabytí majetku pojištěno i ztrátou svobody a končí mnohdy fyzickou likvidací nebo nucenou emigrací takového nešťastníka.

Senát je proto důležitou pojistkou, aby nešlo snadno takové zákony přijímat. Brání tomu především ústava, která je napsána tak, aby nešlo zbavit někoho svobody a majetku. Nicméně i ústava se dá změnit, a to je to nebezpečí.

Nápady na zrušení Senátu nebo na omezení jeho pravomoci jsou tak velice nebezpečné. Ve svém důsledku totiž znamenají přípravu k tomu, aby se dala ústava snadno změnit. Například by se mohl změnit volební systém a ze svobodné soutěže politických sil by se stala fraška sloužící jenom k legitimizaci vládnoucí garnitury, jako tomu bylo před rokem 1989. Dále by mohlo dojít k nebezpečné změně dělby moci v rámci jejich nejrůznějších pojistek. Tomu je třeba zabránit. Sílící hlasy po změně volebního systému a Ústavy, které mají za cíl zefektivnit fungování státu právě odstraněním pojistek proti zneužití dělby moci a vůči naslouchání názoru menšin (např. snížení počtu poslanců, omezení práv opozice v parlamentu, omezení transparentnosti procedur přijímání a aplikace zákonů, okleštění zákona o svobodném přístupu k informacím, omezení nezávislosti soudů a státního zastupitelství) mne nenechávají v klidu. Toto nebezpečí je třeba rozpoznat a zabránit jeho uskutečnění. Je tak společným zájmem všech lidí, ať si to uvědomují nebo ne, aby se ústava neměnila. Pokud totiž ústavu změníme, vždy se může změnit k horšímu.

Možná se Vám to zdá málo, ale uchránit ústavu před změnami bude v příštích letech nejdůležitější úkol, který před Senátem stojí.

Zobrazit více

Aby se nepřijímaly špatné zákony

Edmund Burke: Špatné zákony jsou nejhorším druhem tyranie.

Senát působí jako druhá parlamentní komora, která přezkoumává návrhy zákonů schválené Poslaneckou sněmovnou. Pokud tedy existuje nějaká vhodná kvalifikace pro senátora, tak asi není od věci, aby to byl právník. Já jsem advokát a řeším problémy lidí a firem na úřadech a na soudech všech stupňů, a opravdu se těch jednání účastním osobně. Soudních jednání jsem absolvoval stovky, ne-li tisíce. Moc dobře vím, jak vypadá rozdíl mezi textem zákona a mezi tím, co z takového textu dokáže dovodit soudce nebo nějaký úředník. Také moc dobře vím, jak je to s kolizí mezi českým a mezinárodním právem, kdy v mnoha případech je česká právní úprava s evropskou právní úpravou v rozporu. Rovněž vím, jak je to s neochotou soudců podávat předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, protože je ani neumí nastylizovat a raději úpěnlivě lpějí na české právní úpravě, jen aby nemuseli posílat podnět do Lucemburku.

Taktéž vím, jak je zrádné se při výkladu zákona spoléhat na důvodovou zprávu vypracovanou zpravidla vládou nebo ministerstvy, kdy důvodová zpráva je mnohdy psaná tendenčně a některé skutečnosti překrucuje či zcela ignoruje.

Největší problém, který ale v naší legislativě je, že zákonů je příliš mnoho. O co víc je zákonů, o to víc je v nich ustanovení, ve kterých konkrétní pravidlo chování není jasné. Existuje poměrně mylná představa, že tato mlhavá pravidla chování nějak dořeší praxe a tedy justice. Bohužel mám dostatek zkušeností na to, že vím, že tahle představa je mylná. Klíčové pro celou společnost je přijímat takové zákony, kde pravidla chování budou dána jasně a nikoli vágně. Spoléhat se na to, že během desítiletí se nějaká nejasná právní norma vycizeluje, je iluze. Opravdu to nefunguje, nefunguje v podstatě ani dostatečný odškodňovací mechanismus na to, že někdo jedná v důvěře v nějakou interpretaci právní normy, ale pak se ukáže, že to byl omyl. Přitom za tyto omyly může stát v rámci své legislativní činnosti.

Nemyslím si, že bych to mohl napravit celé já, to by bylo příliš troufalé tvrzení, ale opravdu můžu své zkušenosti, které mám s justicí a veřejnou správou (z pozice toho, kdo tam poníženě o něco žádá), promítnout do toho, že budu trpělivě poukazovat na to, že některá ustanovení zákonů přijatých Poslaneckou sněmovnou jsou špatná. Ať již tím, že jsou v kolizi s jinými právními normami, vnitrostátního, případně evropského práva, nebo jsou špatná jenom tím, že nejsou jasná. Člověk se totiž spíše smíří s tím, že nějaké pravidlo chování je špatné a je nucen ho respektovat, než s tím, že nějaké pravidlo chování je nejasné a žije v nejistotě, za jaké chování mu vlastně hrozí nějaký postih.

Takže práce v Senátu pro mne nebude v tomto kontextu něčím, co bych se musel učit. Jedná se v zásadě o akademickou, intelektuální činnost ohledně zamýšlení se nad konkrétní stylizací textu zákona do praxe. Jako autor i několika teoretických právních publikací a odborných článků to pro mne v podstatě není problém. Jak už jsem uvedl výše, nejsem ale jenom nějakým právním akademikem, ale opravdu praktikem a dělníkem práva.

Pokud jde o to, v jakých výborech senátu bych se mohl nejlépe uplatnit, tak vzhledem ke svému zaměření by to byl logicky Ústavně-právní výbor a Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Zobrazit více

Aby se demokracie nestala vládou darebáků

Edmund Burke: Demokracie se může lehce stát vládou darebáků

Aby se demokracie nestala vládou darebáků, souvisí s předchozími body. Je třeba zabránit tomu, aby se z Ústavy neodstraňovaly pojistky proti zneužití moci. Dále, aby se nepřijímaly špatné zákony, které by umožňovaly snadné zneužívání moci.

To však nemusí stačit, ale je třeba rovněž lpět na tom, aby se zneužívání moci nedělalo i za stávajících zákonů. Je třeba důsledně dbát a poukazovat na to, aby se zákony nezneužívaly. Zejména na to, aby orgány státní správy řízené nominanty politických stran nebyly využívány k šikaně názorových odpůrců (např. zajišťovacími příkazy, častými daňovými a jinými kontrolami).

Když jsem se některých kamarádů ptal, zda mne v senátorské kampani podpoří tím, že bych si na jejich výlohu pověsil plakát s programem, tak mne jeden kamarád říkal: „Dám ti samozřejmě hlas, protože s Tebou souhlasím, ale mám rodinu, tak mi sem plakát nedávej. Už se to pár lidem stalo, že řekli něco kritického k vládě od té doby mají stálé kontroly, a to já nepotřebuji.“ Pokud je tedy zaset takový strach, je to rozhodně špatně a to se musí změnit.



Proto přijďte k volbám do Senátu a volte mě.

Na závěr ještě jeden citát od britského politika a filozof Edmunda Burkeho: Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.

Poslední novinky




8. 10. 2018

Podpora kandidátů v druhém kole senátní volby na Třebíčsku.

Včera mě kontaktovali oba kandidáti, kteří postoupili do druhého kola senátní volby, jak JUDr. Miroslav Michálek tak Hana Žáková se žádostí o podporu do druhého kola senátní volby.

Číst více
3. 10. 2018

O důležitosti svobodných voleb a funkci Senátu při jejich ochraně

Andreji Babišovi se podařilo zničit klientelistické vazby tradičních politických stran ve státní správě a státních podnicích. Za to je mu třeba poděkovat. Problém je, že byly nahrazeny obdobnou strukturou z Agrofertu. Dalším problémem je permanentní konflikt zájmů Andreje Babiše takřka ve všech oblastech, zejména v zemědělství, ve zdravotnictví, na ministerstvu vnitra a na spravedlnosti. Média a mnozí politici se tváří, že o nic nejde.

Číst více
3. 10. 2018

Otevřený dopis Klubu zdraví v Třebíči

Klub zdraví v Třebíči a možná i jiné obdobné organizace začal rozesílat emaily s doporučením, aby všichni volili do Senátu Ing. Stanislava Zímu. Údaje uváděné v tomto doporučení jsou však značně zkreslené a dotýkají se bytostně mé cti, na což musím zareagovat.

Číst více


Více článků