Otevřený dopis Klubu zdraví v Třebíči



Klub zdraví v Třebíči a možná i jiné obdobné organizace začal rozesílat emaily s doporučením, aby všichni volili do Senátu Ing. Stanislava Zímu. Údaje uváděné v tomto doporučení jsou však značně zkreslené a dotýkají se bytostně mé cti, na což musím zareagovat.

Vážený Klube zdraví v Třebíči,

pokud doporučujete všem příznivcům, aby volili pana Ing. Stanislava Zímu do Senátu s doporučením, že se ostatní kandidáti k otázce budování úložiště jaderného odpadu povětšinou vyjádřili tak, že stát má v této záležitosti rozhodnout silou, tak to rozhodně není můj případ. Ano, já se zaklínám demokracií a vždy jsem podporoval právo obcí na samosprávu, bránil všechny ústavně zaručená práva svobody, o kterých mluvíte, že je chrání pouze Vámi doporučovaný kandidát. Možná si v tomto smyslu přečtěte můj blog – na adrese https://salomoundosenatu.cz/blog. Jsou tam desítky článků o tom, jak se bráni demokracie prostřednictvím Senátu.

Nic nemám proti předvolební agitaci, chci Vás jen upozornit, že pokud vedete takovou agitaci, musíte být registrování u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, což nejste. Vaše agitační sdělení musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli (vyplývá to z § 16 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů). Takže touto agitací porušujete zákon, kde se vystavujete množnosti postihu od 30000 Kč do 500000 Kč.

Vyjádření o tom, že „stát rozhodne silou“ padala na setkání kandidátů do Senátu, které se konalo 11. září  2018 v Dukovanech a pořadatelem bylo Energetické Třebíčsko. Toto vyjádření nikdy nepadlo z mých úst, ačkoli mi to bylo omylem připisováno, za což se veřejně redakce Horáckých novin omluvila, že to byl omyl.

Vámi doporučovaný kandidát Ing. Zíma, přestože svoji účast na tomto setkání, které bylo svoláno speciálně k této problematice, potvrdil (email z 27.8.2018, který rozeslal ostatním kandidátům do Senátu), tak se jako jediný z kandidátů do Senátu tohoto kulatého stolu nezúčastnil. Znemožnil tak novinářům klást mu zřejmě nepříjemné otázky. Jestli toto má být způsob boje v tzv. vysoké politice, o které mluvíte, tak pro mě ne. Bojovník by snad měl být na bojišti, nebo ne? Je snadné bojovat mezi svými, ale obtížné mezi cizími a na nepřátelské půdě.

O Vašem úsudku, že by pan Ing. Zíma otevřeně hovořil o úložišti, si dovolím polemizovat, neboť předstíráte, že senátor má takovou kompetenci, aby výstavbu úložiště jaderného odpadu zarazil. To je iluze. Pro bližší vysvětlení, které není jednoduché, neboť spočívá mimo jiné i na vysvětlení státoprávních otázek zveřejňuji odpovědi na otázky, které mi zaslal právě místopředseda Spolku SOS Na skalním, z.s. Mgr. Petr Andrýsek.

Chápu, že to může být možná nezáživné čtení, ale je to kritický pohled na věc. Samozřejmě to číst nemusíte a raději si můžete dát koblihu. Mimochodem, pokud se zaštiťujete respektem k demokratickým hodnotám, tak byste neměli při doporučení nějakého kandidáta zkreslovat fakta Vašim značně manipulativním sdělením.

S pozdravem Michal Šalomoun, advokát a kandidát na senátora s opravdu demokratickými názory

OTÁZKY:

1.       Jaký je Váš názor na možnost vybudovat hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva a dalších vysoceaktivních odpadů na Třebíčsku?

Jsem proti úložišti. Rád bych vysvětlil proč. Rozhodně si nemyslím, že by šlo o nějaké smetiště, díru v zemi, kde by byl naházený radioaktivní odpad a bylo by to zalito betonem. Když se podíváte na animace zveřejněné Správou úložišť radioaktivních odpadů, tak uvidíte, že je to velmi sofistikovaná stavba. Radioaktivní odpad je přeložen do speciálních kontejnerů, ty jsou pak obalené jílem, a vše je to umístěné ve štolách v zemi a zalito betonem. V zásadě se má geologicky oddělit tato část od okolního masivu. Problém, který já vidím, je v tom, že schránky, ve kterých bude vyhořelé palivo umístěno, budou zřejmě ze železa nebo mědi a mají vydržet několik desítek tisíc let. Jenže my nevíme, jestli vydrží, to je jenom předpoklad. Lidstvo zná železo nějakých 10 tisíc let, a když se v Aténách podíváte na štíty aténských bojovníků, tak nejsou zrovna v kondici. Vadí mi ta definitivnost řešení, že nebude možné kontejnery kontrolovat a v případě potřeby je přebalit. Dál mi vadí, že se tímto definitivním řešením uzavře další možnost využití vyhořelého jaderného paliva. Předpokládám, že věda bude natolik daleko, že technologie využití vyhořelého paliva se najde. Předesílám, že nejsem ani geolog, ani jaderný fyzik, jsou to mé laické pohledy na věc, které mi však zatím nikdo nevyvrátil. Možnost vybudovat úložiště na Třebíčsku objektivně je, stejně jako na jakémkoli jiném území  ČR.

 

2.       Souhlasíte s tezí, že o zásadních stavbách měnících na řadu generací život obcí by měli mít právo spolurozhodovat především jejich občané?

S touto tezí souhlasím. Ústavně právní problém je, jak chápete ono spolurozhodování, zda tak, že obce budou mít fakticky právo veta nebo ne. V ústavní rovině totiž nelze toto právo veta přiznat, protože právo na samosprávu je vždy odvozeno od státní moci, která nemůže dopustit, aby byl někdo (samospráva) silnější než stát, to by stát popíral sám sebe (vlastní suverenitu).

Spolurozhodování ve smyslu zapojení obcí a nejen jich ale i vlastníků dotčených pozemků a zájmových spolků, do procesu povolování umisťování a provozu staveb včetně úložiště odpadů je velmi důležité. Z hlediska respektování ústavně právně zakotveného práva obcí na samosprávu je samozřejmě nezbytné obcím, ale i všem ostatním dotčeným subjektům umožnit, aby se povolovacího řízení mohli aktivně účastnit. Toto právo krátit nelze. Na druhou stranu ale nelze prakticky přijmout takovou úpravu, aby obce měly oproti státu právo veta.

3.       Budete v případné roli senátorky/senátora  aktivně prosazovat takovou změnu zákonů, které dotčeným obcím zajistí možnost stavbu odmítnout?  

Tato otázka je mírně zavádějící, neboť počítáte s tím, že bude možné docílit pro obce práva veta nad státem, což je iluze.  Senátor ani nemá zákonodárnou iniciativu na rozdíl od poslance (tu má pouze Senát jako celek), takže sice můžete donekonečna přesvědčovat ostatní senátory, aby Senát jako celek navrhoval zavedení toho práva veta pro obce, ale to jsou návrhy, které nemají vůbec reálnou šanci na přijetí. Navíc je podstatně jednodušší cesta tuto úpravu prosazovat prostřednictvím nějakého spřízněného poslance.

Pokud se ptáte na proces hledání lokality pro úložiště jaderného odpadu v kontextu toho, co s tím může udělat senátor, tak v podstatě nic moc. Celý proces povolování úložiště se bude realizovat v několika správních řízeních, kde se budou posuzovat všechny zájmy a všechny námitky. Tedy na jednu stranu, proč ničit tak krásnou krajinu, zda je to nejlepší způsob řešení využití vyhořelého jaderného paliva, zda není lepší úložiště postavit jinde, zda by naopak úložiště nemělo být v regionu, kde je elektrárna, ze které region žije, těchto zájmů bude ve hře moc. To čeho je potřeba dosáhnout je, aby to posouzení bylo fér. Aby všichni dotčení jako stát, obce, zájmové spolky, vlastníci pozemků  atd. měli stejnou příležitost svoje zájmy ve správním řízení hájit. Horní zákon však privileguje postavení státních orgánů na úkor obcí a zájmových spolků. Jako senátor navrhnu tuto právní úpravu zrušit, aby se obce a zájmové spolky mohly výstavbě úložiště účinně bránit.

Tohle bude situace, pokud nebude přijata speciální právní úprava, jak s ní počítá atomový zákon. Státu se však do přijetí této úpravy moc nechce. Podle atomového zákona by měl být přijat speciální zákon, který má řešit postup při stanovení průzkumného území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech, postup při stanovení chráněného území pro ukládání radioaktivního odpadu v podzemních prostorech, postup při povolování provozování úložiště radioaktivního odpadu a postup, jak zajistit respektování zájmů obcí, kterým náleží příspěvek z tzv. jaderného účtu.

Při přijímání těchto zákonů je samozřejmě důležité, aby postavení obcí v rámci realizace práva na samosprávu bylo co možná nejvýhodnější, aby mohly své výhrady a námitky v těchto procesech uplatnit a stát se jimi musel zabývat a pokud jim nevyhoví, musel jasně a přezkoumatelně zdůvodnit, proč jim nevyhověl.  Samozřejmě celý tento proces má být realizován pod plnou ochranou realizovanou v režimu správního a ústavního soudnictví.  Pokud by byla přijata úprava, která by tato práva nezaručovala, tak jsem připraven podat k Ústavnímu soudu návrh na její zrušení.