Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu popírá základní koncept autorskoprávní ochrany



Koncepce autorského práva je založená na představě, že autorské dílo lze různými způsoby užití užít. Právě klíčové je ono užití. Užití díla není všechno, co se s dílem děje (např. skladování), ale jenom něco, při čemž lze dílo lidskými smysly vnímat v jeho uměleckém nebo vědeckém obsahu.

Na oprávněné užití díla je třeba licence a to buď smluvní, nebo eventuálně zákonná, kdy je možné dílo užít bez licence (souhlasu) autora.

V těchto konstrukcích se mají odehrávat úvahy o tom, jak řešit problémy spojené s internetem a užíváním děl. Tedy pokud je hodláme řešit v konceptu autorského práva, jak je nám tvrzeno. Posloupnost úvah má být následující:

  1. Vyhodnotit, zda je určitá situace, při níž se objeví na internetu dílo, užitím díla.
  2. Pokud taková situace užitím díla není, tak nemusím řešit nic dál.
  3. Pokud o užití díla jde, musím vyřešit, zda na užití je třeba smluvní licence anebo zákonná licence.
  4. Pokud zákonná licence, musím stanovit podmínky, za jakých zákonná licence platí.

Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu však nic takového neřeší. Na jednu stranu uvádí, že se mají poskytovatelé služeb informační společnosti s autory dohodnout (takže zřejmě licence) a na druhou stranu, že mají zavést nějaké opatření (ona cenzura, o které se mluví). Už se ale neříká, zda tato opatření mají tedy povahu zákonné licence. To zřejmě nikoli, tak proč tam tyto opatření jsou?

Jedná se tak o naprosto nekoncepční návrh, který jasně ukazuje, že koncept autorského práva není schopen řešit problémy informační společnosti. Rozumím tomu, že se poslanci EU parlamentu snaží něco regulovat, pak by ale neměli předstírat, že jde o koncepci autorskoprávní ochrany. Není, jeho prostřednictvím totiž tyto problémy asi vyřešit nepůjdou, tato směrnice je toho jasným důkazem.