Proč kandiduji do Senátu?

Senát působí jako druhá parlamentní komora, která přezkoumává návrhy zákonů schválené Poslaneckou sněmovnou. Pokud tedy existuje nějaká vhodná kvalifikace pro senátora, tak asi není od věci, aby to byl právník. Já jsem advokát a řeším problémy lidí a firem na úřadech a na soudech všech stupňů, a opravdu se těch jednání účastním osobně. Soudních jednání jsem absolvoval stovky, ne-li tisíce. Moc dobře vím, jak vypadá rozdíl mezi textem zákona a mezi tím, co z takového textu dokáže dovodit soudce nebo nějaký úředník. Také moc dobře vím, jak je to s kolizí mezi českým a mezinárodním právem, kdy v mnoha případech je česká právní úprava s evropskou právní úpravou v rozporu. Rovněž vím, jak je to s neochotou soudců podávat předběžné otázky Soudnímu dvoru EU, protože je ani neumí nastylizovat a raději úpěnlivě lpějí na české právní úpravě, jen aby nemuseli posílat podnět do Lucemburku.

Taktéž vím, jak je zrádné se při výkladu zákona spoléhat na důvodovou zprávu vypracovanou zpravidla vládou nebo ministerstvy, kdy důvodová zpráva je mnohdy psaná tendenčně a některé skutečnosti překrucuje či zcela ignoruje.

Největší problém, který ale v naší legislativě je, že zákonů je příliš mnoho. O co víc je zákonů, o to víc je v nich ustanovení, ve kterých konkrétní pravidlo chování není jasné. Existuje poměrně mylná představa, že tato mlhavá pravidla chování nějak dořeší praxe a tedy justice. Bohužel mám dostatek zkušeností na to, že vím, že tahle představa je mylná. Klíčové pro celou společnost je přijímat takové zákony, kde pravidla chování budou dána jasně a nikoli vágně. Spoléhat se na to, že během desítiletí se nějaká nejasná právní norma vycizeluje, je iluze. Opravdu to nefunguje, nefunguje v podstatě ani dostatečný odškodňovací mechanismus na to, že někdo jedná v důvěře v nějakou interpretaci právní normy, ale pak se ukáže, že to byl omyl. Přitom za tyto omyly může stát v rámci své legislativní činnosti.

Nemyslím si, že bych to mohl napravit celé já, to by bylo příliš troufalé tvrzení, ale opravdu můžu své zkušenosti, které mám s justicí a veřejnou správou (z pozice toho, kdo tam poníženě o něco žádá), promítnout do toho, že budu trpělivě poukazovat na to, že některá ustanovení zákonů přijatých Poslaneckou sněmovnou jsou špatná. Ať již tím, že jsou v kolizi s jinými právními normami, vnitrostátního, případně evropského práva, nebo jsou špatná jenom tím, že nejsou jasná. Člověk se totiž spíše smíří s tím, že nějaké pravidlo chování je špatné a je nucen ho respektovat, než s tím, že nějaké pravidlo chování je nejasné a žije v nejistotě, za jaké chování mu vlastně hrozí nějaký postih.

Takže práce v Senátu pro mne nebude v tomto kontextu něčím, co bych se musel učit. Jedná se v zásadě o akademickou, intelektuální činnost ohledně zamýšlení se nad konkrétní stylizací textu zákona do praxe. Jako autor i několika teoretických právních publikací a odborných článků to pro mne v podstatě není problém. Jak už jsem uvedl výše, nejsem ale jenom nějakým právním akademikem, ale opravdu praktikem a dělníkem práva.

Pokud jde o to, v jakých výborech senátu bych se mohl nejlépe uplatnit, tak vzhledem ke svému zaměření by to byl logicky Ústavně-právní výbor a Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.