V autorském zákoně je ustanovení o tom, že v případě, když dojde k neoprávněnému užití autorského díla, pak neoprávněný uživatel má vydat bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé odměny.
Bezdůvodného obohacení se však nemusíte dopustit jenom tím, že bez souhlasu autora pouštíte veřejně jeho dílo. Ale např. tím, že bydlíte v bytě, když už Vám skončila nájemní smlouva, nebo zapomenete vrátit půjčenou věc. V takových případech máte vydat bezdůvodné obohacení, tedy vrátit půjčenou věc, zaplatit náhradu za užívání bytu (v ceně nájemného) atd. Bezdůvodné obohacení slouží ke kompenzaci, není konstruováno jako trest. V případě neoprávněného užívání autorského díla (nezaplatili jste za licenci) však máte platit najednou dvojnásobek obvyklé odměny. To ale není kompenzace, to je trest. To je první problém.
Další problém je, že v případě užívání autorských děl cenu nestanovuje mnohdy trh, ale tzv. kolektivní správci (např. OSA, INTEGRMA), kteří si vymyslí sazebníky, a ty Vám prostě vnutí. Vy se sice můžete hádat, že jste ochotni zaplatit, ale nikoli sazebníkovou cenu, protože se Vám zdá příliš vysoká. Teď nastane situace, kdy kolektivní správce s Vámi smlouvu neuzavře, protože jste nezaplatili přemrštěnou sazebníkovou cenu. Podají na Vás žalobu a chtějí po Vás onen dvojnásobek bezdůvodného obohacení, tedy ještě dvakrát tolik. Pokud se najde osvícený soudce, který řekne, že sazebníková cena je moc, a bude kolektivním správcům odměnu krátit, stejně jim nakonec musí díky právní úpravě přiznat i dvojnásobek této zkrácené odměny. Takže výsledkem je, že kolektivní správci Vás mohou šikanovat, jak chtějí, a navíc pokaždé vydělají. Tento mechanismus měli i na Slovensku, ale tam už to také nešlo vydržet, a proto ho zrušili. Zde se jedná o to, že je zde vytvořen systém, který straní monopolním dodavatelům služeb, kdy je porušen ústavní princip rovnosti, navíc princip spravedlnosti, který je součástí demokratického právního státu, kterým snad zatím pořád jsme.
S podáním tohoto návrhu se nespokojím a hodlám iniciovat zrušení dalších předpisů Ústavním soudem. Abych to ale mohl udělat, je potřeba, abyste mě pustili do Senátu.
V Senátu je to jako ve sportu. Jde o posuzování pravidel. Ve sporu pravidel konkrétního sportovního odvětví, v Senátu pravidel chování v životě (právního řádu).
Číst víceV novele zákona o soudních poplatcích, který schválila na podzim 2017 Poslanecká sněmovna a Senát se jí vůbec nezabýval, je jedna velká bota. Jedná se o soudní poplatek za podání žaloby na stát na náhradu škody, kterou stát způsobil. Typický příklad pro podání takové žaloby je situace, kdy na základě zajišťovacího příkazu finančního úřadu je likvidována celá firma, pak se ukáže, že to bylo nezákonné počínání a je třeba poškozenou osobu odškodnit. To se právě děje podáním žaloby na stát. Dříve bylo podání takové žaloby od soudního poplatku osvobozeno.
Číst víceSenát nefunguje jenom jako opravář zákonů v rámci legislativního procesu, který probíhá. Senátoři mohou i po ukončení legislativního procesu iniciovat řízení u Ústavního soudu o zrušení právních předpisů, pokud jsou v rozporu s ústavou. Na podání návrhu na zrušení zákona je potřeba 17 senátorů, na zrušení jiného předpisu jenom 10 senátorů.
Číst více