Pokud jako autor vytvoříte nějaké dílo, tak je logické a normální, abyste si sami rozhodovali o tom, co s Vaším dílem bude. Zda je umožníte někomu využívat a za jakých podmínek, tedy za kolik peněz, případně zdarma. To by mělo být pravidlem. Jenže z toho pravidla existují rozsáhlé výjimky. Existují tak situace, kdy si prostě nemůžete říct, co s Vaším dílem bude, nemůžete si ani říct, že ho dáváte světu zadarmo.
Právní úprava je taková, že za Vás rozhodují kolektivní správci, kteří uzavírají smlouvy na užití Vašeho díla, a to zpravidla tak, aniž se to vůbec dozvíte. Existuje sice mechanismus, aby Vám poslali nějaké peníze, ale Vy si nemůžete určit, kolik to má být. Navíc si kolektivní správci vždy ukrojí z užití Vašeho díla tzv. režijní srážku za to, že Vás zastupovali při uzavření licenční smlouvy. Odměnu za to, že Vám poskytují služby, o které nestojíte a které jste si neobjednali. Prostě kolektivizace. Pod záminkou, že jste neschopní se o Vaše autorská díla starat, neumíte to a nemáte ty správné kontakty, Vám Vaše dílo kolektivní správci prakticky seberou.
Celé je to realizováno tzv. fikcí zastoupení, kdy v určitých situacích se jaksi ze zákona konstruuje to, že kolektivní správce zastupuje umělce. To je špatně. Umělec buď zastupován chce být nebo nechce. Pokud chce, tak uzavře s kolektivním správcem smlouvu dobrovolně, pokud nechce, tak ho nemůžeme nutit a znásilňovat jeho vůli. Obdobou úpravu měla i Francie a Soudní dvůr EU řekl, že je to proti mezinárodní úmluvě o autorském právu, rozsudek je k dispozici zde - http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&td=ALL&num=C-301/15.
Považuji za protiústavní destruovat autonomii vůle autorů v tom smyslu, že se nemohou rozhodnout, co s jejich dílem bude, kdy fakticky rozhodování o nakládání s jejich dílem přechází na kolektivní správce. Navíc jim za jejich služby, které si neobjednali, musejí platit tzv. režijní srážku, kterou si kolektivní správci určili opět zcela libovolně.
S podáním tohoto návrhu se nespokojím a hodlám iniciovat zrušení dalších předpisů Ústavním soudem. Abych to ale mohl udělat, je potřeba, abyste mě pustili do Senátu.
Jak jsem již psal, budu usilovat o vyčištění právního (ne)řádu od nesmyslných povinností. Teď již zbývá předestřít, co považuji za nesmyslnou povinnost. Pokusím se to vysvětlit.
Číst víceSenát jako zákonodárný orgán v rámci své kompetence schvaluje zákony přijaté Poslaneckou sněmovnou.
Číst víceTéměř všichni právníci a soudci se shodují, že náš právní řád je příliš složitý. Na jednu stranu se aplikuje zásada: neznalost zákona neomlouvá, ale na druhou stranu všichni odborníci vědí, že znát všechny zákony v české džungli právního řádu nejde. Takže je něco špatně.
Číst více