Pokud jako autor vytvoříte nějaké dílo, tak je logické a normální, abyste si sami rozhodovali o tom, co s Vaším dílem bude. Zda je umožníte někomu využívat a za jakých podmínek, tedy za kolik peněz, případně zdarma. To by mělo být pravidlem. Jenže z toho pravidla existují rozsáhlé výjimky. Existují tak situace, kdy si prostě nemůžete říct, co s Vaším dílem bude, nemůžete si ani říct, že ho dáváte světu zadarmo.
Právní úprava je taková, že za Vás rozhodují kolektivní správci, kteří uzavírají smlouvy na užití Vašeho díla, a to zpravidla tak, aniž se to vůbec dozvíte. Existuje sice mechanismus, aby Vám poslali nějaké peníze, ale Vy si nemůžete určit, kolik to má být. Navíc si kolektivní správci vždy ukrojí z užití Vašeho díla tzv. režijní srážku za to, že Vás zastupovali při uzavření licenční smlouvy. Odměnu za to, že Vám poskytují služby, o které nestojíte a které jste si neobjednali. Prostě kolektivizace. Pod záminkou, že jste neschopní se o Vaše autorská díla starat, neumíte to a nemáte ty správné kontakty, Vám Vaše dílo kolektivní správci prakticky seberou.
Celé je to realizováno tzv. fikcí zastoupení, kdy v určitých situacích se jaksi ze zákona konstruuje to, že kolektivní správce zastupuje umělce. To je špatně. Umělec buď zastupován chce být nebo nechce. Pokud chce, tak uzavře s kolektivním správcem smlouvu dobrovolně, pokud nechce, tak ho nemůžeme nutit a znásilňovat jeho vůli. Obdobou úpravu měla i Francie a Soudní dvůr EU řekl, že je to proti mezinárodní úmluvě o autorském právu, rozsudek je k dispozici zde - http://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?language=cs&td=ALL&num=C-301/15.
Považuji za protiústavní destruovat autonomii vůle autorů v tom smyslu, že se nemohou rozhodnout, co s jejich dílem bude, kdy fakticky rozhodování o nakládání s jejich dílem přechází na kolektivní správce. Navíc jim za jejich služby, které si neobjednali, musejí platit tzv. režijní srážku, kterou si kolektivní správci určili opět zcela libovolně.
S podáním tohoto návrhu se nespokojím a hodlám iniciovat zrušení dalších předpisů Ústavním soudem. Abych to ale mohl udělat, je potřeba, abyste mě pustili do Senátu.
Problém církevních restitucí je problémem dlouhodobé neochoty politické reprezentace kousnout do tohoto kyselého jablka a restituce vyřešit. Již od revoluce v roce 1989 bylo jasné, že se musí restituce a nejenom ty církevní dořešit. Přijaly se restituční předpisy a nějak se začalo. Byla přijata rovněž blokační opatření, aby se majetek neztratil, a bylo ho možné vydat. Církevní restituce se 20 let odkládaly, až se konečně dořešily v roce 2012 přijetím speciálního zákona.
Číst víceJako senátor hodlám využívat kompetence podat s dalšími 16 senátory návrh k Ústavnímu soudu na zrušení právního předpisu nebo jeho části.
Číst víceSpousta lidí považuje Senát za trafiku pro politiky, kteří se už nevešli do Poslanecké sněmovny. Někdy to tak může být. Zejména tehdy pokud senátor nemá dost vlastních znalostí, zkušeností a představ, co může napáchat v praxi zákon předložený Poslaneckou sněmovnou Senátu ke schválení.
Číst více