Jak budu vybírat soudce Ústavního soudu?



Jednou z pravomocí Senátu je účastnit se výběru soudců Ústavního soudu. Podle ústavy jmenuje soudce Ústavního soudu prezident republiky se souhlasem Senátu.

Kandidáti, kteří přicházejí do úvahy na tuto funkci, jsou buď akademičtí pracovníci z oboru práva, které znám zpravidla ze studií, z vědeckých konferencí a z publikační činnosti. Nebo jsou to advokáti, které znám jako kolegy praktikující advokáty nebo činovníky České advokátní komory. Nebo jsou to soudci, zpravidla soudů vyšších stupňů, které znám ze své advokátní praxe. Dosti často se opakuje model, že ústavní soudce, kterému skončí mandát (po 10 letech), je navržen presidentem znovu. Právě u těchto nově navržených ústavních soudců se již projevila jejich rozhodovací činnost.

Jelikož jsem advokát, který zásobuje Ústavní soud několika desítkami ústavních stížností ročně, znám jejich rozhodovací činnost a přístup k věci. Nejen u mediálně exponovaných kauz, ale i u těch zdánlivě nezajímavých, „druhořadých“ kauz týkajících se nás prostých občanů.

Na mé rozhodování bude mít vliv pečlivost přístupu soudců k těmto „druhořadým“ kauzám. Jednou jsem např. podal ústavní stížnost za muže, ale Ústavní soud mi odpovídá, jako bych podal ústavní stížnost za ženu, což rozhodně, podle mých měřítek, nesvědčí o pečlivém přístupu.

Pečlivost přístupu k „druhořadým“ kauzám nebude však výhradním kritériem. Také mne bude zajímat kontinuálnost názoru a preciznost právní argumentace. Ústavní soudci mohou, pokud nesouhlasí s názorem většiny, připojit k rozhodnutí tzv. disentní stanovisko. Ta jsou většinou mnohem zajímavější, než názory většiny a opravdu právně posouvají věc dopředu. Zpravidla jsou podstatně precizněji odůvodněna. Takových názorů si vážím a oceňuji je, není jednoduché jít s kůží na trh a vzdorovat většině.