Senát jako zákonodárný orgán v rámci své kompetence schvaluje zákony přijaté Poslaneckou sněmovnou.
Dále mají senátoři možnost podávat návrhy na zrušení předpisů Ústavnímu soudu. Právě Ústavní soud je potom oprávněn předpis zrušit a to pokud shledá, že zákon porušuje ústavně zaručená práva. Mezi ústavně zaručená práva je možné zařadit i práva seniorů, která vycházejí ze základního ústavního práva na důstojný život.
Za práva seniorů v ústavní rovině můžeme považovat tyto:
· Právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
· Právo na pomoc v hmotné nouzi, která je nezbytná pro zjištění základních životních podmínek.
· Právo na ochranu zdraví a bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění.
Jako senátor budu dbát na to, aby právní úprava, která bude posuzována v Senátu, respektovala práva seniorů.
Jako senátor nemohu ovlivnit kvalitu a rozsah služeb pro seniory na úrovni obcí a krajů. Domovy pro seniory, hospice, sociálně aktivizační služba, poradenství, pečovatelská služba a osobní asistence, jsou v kompetenci kraje a obcí. Jako senátor nebudu mít právo do nich zasahovat, ale budu se věnovat potřebám seniorů jako občan a poskytovatel právního poradenství v místě, kde působím.
Problém církevních restitucí je problémem dlouhodobé neochoty politické reprezentace kousnout do tohoto kyselého jablka a restituce vyřešit. Již od revoluce v roce 1989 bylo jasné, že se musí restituce a nejenom ty církevní dořešit. Přijaly se restituční předpisy a nějak se začalo. Byla přijata rovněž blokační opatření, aby se majetek neztratil, a bylo ho možné vydat. Církevní restituce se 20 let odkládaly, až se konečně dořešily v roce 2012 přijetím speciálního zákona.
Číst víceKlíčová kompetence Senátu je opravovat právní zmetky přijaté Poslaneckou sněmovnou. Aby se mohla tato jeho kompetence plně uplatnit, je třeba, aby v Senátu seděli lidé, kteří opravdu odhalí, že je něco špatně.
Číst vícePokud jako autor vytvoříte nějaké dílo, tak je logické a normální, abyste si sami rozhodovali o tom, co s Vaším dílem bude. Zda je umožníte někomu využívat a za jakých podmínek, tedy za kolik peněz, případně zdarma. To by mělo být pravidlem. Jenže z toho pravidla existují rozsáhlé výjimky. Existují tak situace, kdy si prostě nemůžete říct, co s Vaším dílem bude, nemůžete si ani říct, že ho dáváte světu zadarmo.
Číst více