Jak se podporují zájmy regionu v Senátu?



Pokud se podíváte na předvolební profily kandidátů do Senátu, uvidíte tu více, tu méně akcentovaný apel na to, že kandidát do Senátu bude podporovat zájem regionu v Senátu. Zpravidla se toto směřování ještě doplňuje poukazem na zkušenosti kandidáta s komunální politikou, kdy se předpokládá, že dobrý zastupitel, radní či starosta bude dobrý Senátor. To však spolu vůbec nesouvisí.

Abych nevypadl z řady, budu podporovat samozřejmě regionální zájmy v Senátu taky, nicméně jako součást boje proti špatným zákonům přijatým Poslaneckou sněmovnou. Pokud bude méně právních zmetků, méně možností korupce, šikany a prostředí umožňujícího zneužití práv, nezávislá a předvídatelná justice rozhodující bez průtahů, pak to samozřejmě zlepší život všem lidem ve státě, tedy i našemu regionu.

Nějaké selektivní prosazování zájmů regionu (zřejmě na úkor jiných regionů) nelze dost dobře v Senátu prosazovat. To lze dělat pouze v Poslanecké sněmovně, kde v rámci zákona o státním rozpočtu lze prosadit peníze do našeho regionu, jenže zákon o státním rozpočtu Senát neschvaluje. Zájmy regionu lze rovněž účinně hájit v krajském zastupitelstvu, kde je možno z krajských peněz získat do regionu peníze, s tím ale rovněž nemá Senát nic společného.

Představte si českou politiku jako fotbalové hřiště. Vláda, to jsou útočníci, kteří si v kabině prosadili, že budou dávat góly, protože to je na fotbalu to nejlepší. Každý gól je vyřešený problém. Poslanecká sněmovna je záloha, bez ní by útočníci neměli šanci něco koncepčního řešit. Senát to je obrana včetně gólmana. A branka, kterou Senát střeží, to je ústava. Každý gól do vlastní branky je díra do ústavy – zářez do svobody. Úkolem obrany není dávat góly, ale góly nedostat.

Jestli se někdo cítí útočníkem, nebo „má tah na branku“ pak je jeho místo jinde než v obraně. Problém je, že v této hře může být útočník nebezpečný pro vlastní branku.

Až se budete v říjnu jako trenéři rozhodovat, koho pustíte na hřiště, uvědomte si, že situace je následující. Je mlha a není pořádně vidět, kde jsou branky. Na hřišti jsou útočníci, kteří nejsou moc šikovní, tvrdí o sobě, že sice mají tah na branku, ale cit pro hru moc nemají. Navíc spolu moc nemluví. Spolupráce zálohy a útočníků vázne. Párkrát už se stalo, že útočníci vystřelí na vlastní branku. Pár „vlastňáků“ už padlo. Asi ta mlha. Nebo že by prodali zápas? Komu? Zápas ale ještě není ztracen. Můžete vystřídat obránce, jenže které poslat do hry? 

Nejlíp takové, kteří budou bránit branku i proti vlastním útočníkům.

Takže, trenére: Pusťte mě na ně, kopačky mám!