K církevním restitucím

Problém církevních restitucí je problémem dlouhodobé neochoty politické reprezentace kousnout do tohoto kyselého jablka a restituce vyřešit. Již od revoluce v roce 1989 bylo jasné, že se musí restituce a nejenom ty církevní dořešit. Přijaly se restituční předpisy a nějak se začalo. Byla přijata rovněž blokační opatření, aby se majetek neztratil, a bylo ho možné vydat. Církevní restituce se 20 let odkládaly, až se konečně dořešily v roce 2012 přijetím speciálního zákona.

Nechci rozpitvávat, co bylo a nebylo špatně a vlastně to ani není potřeba. Celý zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi se rodil ve velkých bolestech, ale konečně se to nějak vyřešilo. Jako advokát vím, jak je složité léty neřešené problémy urovnat, a že řešení se vlastně nelíbí nikomu, ale všichni jsou schopni ho se zaťatými zuby strpět.

Zdanění restitucí mi připadá podivné jako jakékoli zdanění náhrady za ekvivalent majetku. Dokážu si ho teoreticky představit, ale je tu otázka, proč to dělat. Proč nabourávat těžce přijaté řešení, ve kterém se se zdaněním nepočítalo. Nechci zatěžkávat tento text takovými právními pojmy jako legitimní očekávání, retroaktivita, nedotknutelnost majetku atd. V rámci budování důvěry v právní řád považuji za nanejvýš vhodné, aby stát setrvával na jednou přijatém řešení odčinění křivd, a aby se nesnažil toto řešení direktivně vychylovat ve svůj prospěch, pokud s tím druhá strana nesouhlasí.

Dost na tom, že stát v podstatě výsledek restitucí ve svůj prospěch vychýlil. Paradoxně to neudělal prostřednictvím moci zákonodárné, ale prostřednictvím moci soudní.

Další články

Dobrá správa v nové době, aneb není excesů finanční správy příliš mnoho?

18. 1. 2019

Pokud se podíváte na právní úpravu správního procesu, tedy jak mají fungovat úřady, včetně úřadů finančních, musíte nabýt dojmu, že právní úprava je vyvážená. Jak ve správním řádu, tak v daňovém řádu se dozvíte, že se mají úředníci chovat podle tzv. principů dobré správy.

Číst více

Senát nemusí být odkladištěm vysloužilých politiků

18. 1. 2019

Spousta lidí považuje Senát za trafiku pro politiky, kteří se už nevešli do Poslanecké sněmovny. Někdy to tak může být. Zejména tehdy pokud senátor nemá dost vlastních znalostí, zkušeností a představ, co může napáchat v praxi zákon předložený Poslaneckou sněmovnou Senátu ke schválení.

Číst více

Jako senátor podám návrh k Ústavnímu soudu na zrušení soudního poplatku za podání žaloby na stát na náhradu škody

18. 1. 2019

V novele zákona o soudních poplatcích, který schválila na podzim 2017 Poslanecká sněmovna a Senát se jí vůbec nezabýval, je jedna velká bota. Jedná se o soudní poplatek za podání žaloby na stát na náhradu škody, kterou stát způsobil. Typický příklad pro podání takové žaloby je situace, kdy na základě zajišťovacího příkazu finančního úřadu je likvidována celá firma, pak se ukáže, že to bylo nezákonné počínání a je třeba poškozenou osobu odškodnit. To se právě děje podáním žaloby na stát. Dříve bylo podání takové žaloby od soudního poplatku osvobozeno.

Číst více