Problém církevních restitucí je problémem dlouhodobé neochoty politické reprezentace kousnout do tohoto kyselého jablka a restituce vyřešit. Již od revoluce v roce 1989 bylo jasné, že se musí restituce a nejenom ty církevní dořešit. Přijaly se restituční předpisy a nějak se začalo. Byla přijata rovněž blokační opatření, aby se majetek neztratil, a bylo ho možné vydat. Církevní restituce se 20 let odkládaly, až se konečně dořešily v roce 2012 přijetím speciálního zákona.
Nechci rozpitvávat, co bylo a nebylo špatně a vlastně to ani není potřeba. Celý zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi se rodil ve velkých bolestech, ale konečně se to nějak vyřešilo. Jako advokát vím, jak je složité léty neřešené problémy urovnat, a že řešení se vlastně nelíbí nikomu, ale všichni jsou schopni ho se zaťatými zuby strpět.
Zdanění restitucí mi připadá podivné jako jakékoli zdanění náhrady za ekvivalent majetku. Dokážu si ho teoreticky představit, ale je tu otázka, proč to dělat. Proč nabourávat těžce přijaté řešení, ve kterém se se zdaněním nepočítalo. Nechci zatěžkávat tento text takovými právními pojmy jako legitimní očekávání, retroaktivita, nedotknutelnost majetku atd. V rámci budování důvěry v právní řád považuji za nanejvýš vhodné, aby stát setrvával na jednou přijatém řešení odčinění křivd, a aby se nesnažil toto řešení direktivně vychylovat ve svůj prospěch, pokud s tím druhá strana nesouhlasí.
Dost na tom, že stát v podstatě výsledek restitucí ve svůj prospěch vychýlil. Paradoxně to neudělal prostřednictvím moci zákonodárné, ale prostřednictvím moci soudní.
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v sobě skrývá jednu časovanou bombu. Je v něm ustanovení o tom, že v případě, když je obviněná právnická osoba a členové jejího statutárního orgánu jsou ve věci vyslýchání jako svědci, mají všichni konflikt zájmů a nemohou za právnickou osobu jednat. V takovém případě si může právnické osoba zvolit jiného zástupce, a pokud to neudělá, určí mu opatrovníka stát.
Číst víceTéměř všichni právníci a soudci se shodují, že náš právní řád je příliš složitý. Na jednu stranu se aplikuje zásada: neznalost zákona neomlouvá, ale na druhou stranu všichni odborníci vědí, že znát všechny zákony v české džungli právního řádu nejde. Takže je něco špatně.
Číst vícePokud se podíváte na právní úpravu správního procesu, tedy jak mají fungovat úřady, včetně úřadů finančních, musíte nabýt dojmu, že právní úprava je vyvážená. Jak ve správním řádu, tak v daňovém řádu se dozvíte, že se mají úředníci chovat podle tzv. principů dobré správy.
Číst více