Jak jsem již psal, budu usilovat o vyčištění právního (ne)řádu od nesmyslných povinností. Teď již zbývá předestřít, co považuji za nesmyslnou povinnost. Pokusím se to vysvětlit.
Vládnoucí garnitura má vždy pocit, že musí regulovat nejrůznější činnosti. Na všechno je potřeba lejstro, na lejstro je potřeba několik razítek. A jsme u toho. Stát pomaličku zatíná drápky do našich svobod, pomalu nás úkoluje. Místo toho, aby nám sloužil, si dělá sluhy z nás.
Jde o to vyhodnotit, zda je povinnost, co máme od státu, důvodná nebo nikoli. Zásadní je tak otázka. Nemůže si to stát zařídit jinak, než aby nás nějak úkoloval? Pokud je odpověď ano, pak je taková povinnost zbytečná a patří ji zrušit.
O to se budu snažit právě mechanismem podávání návrhů na zrušení nesmyslných povinností Ústavním soudem. Jsem asi jediný kandidát do Senátu, který to hodlá dělat. Možná je to tím, že jsem zřejmě jediným kandidátem, který má představu, jak se takový návrh píše, a že Senát takovou kompetenci má.
Pusťte mě do Senátu, vyčistím ten právní (ne)řád.
Spousta lidí považuje Senát za trafiku pro politiky, kteří se už nevešli do Poslanecké sněmovny. Někdy to tak může být. Zejména tehdy pokud senátor nemá dost vlastních znalostí, zkušeností a představ, co může napáchat v praxi zákon předložený Poslaneckou sněmovnou Senátu ke schválení.
Číst víceProblém církevních restitucí je problémem dlouhodobé neochoty politické reprezentace kousnout do tohoto kyselého jablka a restituce vyřešit. Již od revoluce v roce 1989 bylo jasné, že se musí restituce a nejenom ty církevní dořešit. Přijaly se restituční předpisy a nějak se začalo. Byla přijata rovněž blokační opatření, aby se majetek neztratil, a bylo ho možné vydat. Církevní restituce se 20 let odkládaly, až se konečně dořešily v roce 2012 přijetím speciálního zákona.
Číst víceVždy, když čtyřicátníci říkají něco dvacátníkům, tak si o nich dvacátníci a možná i třicátníci myslí svoje. Ale zkusím Vám to říct vašim jazykem. To nechceš!
Číst více